Někdy něco neudělat je lepší, než to udělat

Až budou příští volby, půjdu volit toho, kdo slíbí, že se v ničem nebude vrtat. Zní to možná zpátečnicky. Aťsi. Já ale dobře vím, proč to říkám.

Žijeme v době, kdy emoce, polopravdy a někdy i naprosté bláboly smýkají lidstvem ze strany na stranu. S nástupem internetu, sociálních sítí, Googlu a Wikipedie se ohlušující dunění prázdných soudků zestonásobilo. Zatímco dříve ten, kdo pojal nějakou zásadní myšlenku, musel své sdělení nejprve pečlivě promyslet, pak je sepsat, prosadit na správných místech, vydat tiskem a pár let trpělivě čekat, než semínko jeho geniálního osvícení pomaličku zakoření v hlavách veřejnosti, dnes stačí chvíli šmejdit palcem po displeji telefonu a celý svět se dozví, co převratného se každému lidovému mysliteli s vystudovanou univerzitou života zrovna honí hlavou.

Překotně se navzájem zásobujeme myšlenkovými zkratkami, omyly, chybami, nedomyšlenými konstrukcemi, převrácenou logikou i záměrnými nepravdami. A někteří z nás se na tomto základě pak stejně překotně rozhodují. Kroutíme volantem civilizace ze strany na stranu, až nás bolí ruce. A divíme se, proč se nám žije stále hůř a hůř.

Vlády (mnohé, nejen ta naše) ve snaze zachránit kolabující ekonomiku tisknou peníze a rozhazují dotace, čímž celé hospodářské soustavě zasazují jednu smrtelnou ránu za druhou. Namísto investování do budoucího výkonu národního hospodářství v době recese utahují kohoutky, namísto regulace překotné konjunktury pumpují do národního hospodářství další peníze v době, kdy mají naopak šetřit, zkrátka chovají se přesně opačně, než by se z makroekonomického pohledu chovat měly, čímž hospodářský cyklus prohlubují namísto toho, aby jej mírnily.

Ekologičtí aktivisté v upřímné a zajisté bohulibé snaze ulevit těžce zkoušené planetě navrhují a prosazují opatření, ktará ji naopak zabíjejí mnohem účinněji a rychleji (krásně vysvětleno např. v článku Budou mít energetici z Hodiny Země podobnou radost jako ze zatmění Slunce? [1]).

Zateplujeme si domy a pak se divíme, že to, co jsme ušetřili v zimně na topení, najednou možná částečně spotřebujeme v létě na ochlazování. (Mimochodem - moc mě baví představa, že jednou nám Evropa nejspíš nařídí zateplit také hrady a zámky, na střechy jim dát solární panely a na nádvoří tepelná čerpadla, na to se opravdu těším.)

Zavádíme úsporná splachovadla, která se musí zmáčknout třikrát za sebou, aby odplavalo vše, co jsme po sobě zanechali. Pračky, které perou skoro bez vody, a díky nimž máme úrodu roztočů a alergií.

Podporujeme práva menšin a potřebných často tak, až jim to je samotným nepříjemné. Ale to nevadí, o ně nejde, to my máme dobrý pocit. A prohlašujeme se za mistry empatie.

Cokoli nařídíme, obratem změníme. A znovu. A ještě jednou. A dokola. Opatření, která zavedeme, necháváme často v platnosti i v době, kdy už jsou přežitá. Navzájem se tak stále víc zaměstnáváme jalovými činnostmi, které vůbec nikomu nic nepřinášejí, ale bojíme se je přestat vyžadovat, protože už dávno nevíme, proč jsme je původně nařídili vykonávat.

A děláme to na všech úrovních, od států přes podniky až do rodin.

Přál bych si, abychom znovu dokázali najít ztracený klid a moudrost našich předků. Abychom, než něco řekneme, chvíli naslouchali ostatním a přemýšleli. Abychom se naučili rozhodovat se na základě informací, ne pocitů a módních vln. Abychom dokázali uznat, že málo víme, a nesnažili se ostatní ukřičet do bezvědomí.

Proto budu vždycky a všude podporovat toho, kdo se zaváže, že se nebude ve věcech šťourat jen proto, aby se zviditelnil. Někoho, pro koho bude čas ostatních lidí něčím, čím je hrubě neslušné plýtvat. Někoho, kdo dříve, než vyhlásí nějakou změnu, bude o ní přemýšlet z pohledu delšího, než je jedno volební období.

Použité zdroje:

[1] Budou mít energetici z Hodiny Země podobnou radost jako ze zatmění Slunce? dostupné zde: https://www.energievednevnoci.cz/clanek/225-hodina-zeme/