Archiv článků

Milé děti. Dnes si konečně povíme, jak dopadla pohádka o paní účetní, co se rozhodla přetahovat s královskými úředníky o pravidlech a jejich dodržování.

Předcházející díly pohádky si můžete osvěžit zde, zde a zde.

Lidičky, kdo můžete, okamžitě spěchejte do předčasného důchodu! Kluci a holky ve vládě a v parlamentu totiž na štěstí pro nás neumějí počítat! Nevím jak vy ostatní, ale já toho rozhodně chci využít! Jak se normální člověk podle mě musí stavět k otázce, jestli chce, nebo nechce jít do předčasného důchodu? Pojďme si to spočítat na prstech…

Milé děti. Komu se líbila pohádka o paní účetní a státní správě, pro toho mám překvapení.

Posledně jsme si totiž spolu vyprávěli konec pohádky, která začala tady a byla o tom, jak jedna paní účetní hledala ochranu u doktora ochránce veřejných práv kvůli tomu, že jí královští úředníci posílali věci skrz pana listonoše, místo toho, aby je poslali datovou schránkou, která je hrozně moc bezva a vůbec.

Jenže světe div se, ukázalo se, že to ve skutečnosti žádný konec nebyl.

Přituhuje, přátelé. Nečinně příhlížíme tomu, jak demagogie, sprosťáctví a krutost vítězí nad rozumem, slušností a milosrdenstvím. Za pohodlí a falešný pocit bezpečí s klidem obětujeme svobodu. Tleskáme těm, pro které zákony a pravidla neplatí. Když něco nevíme, tak to nepřiznáváme a tváříme se, že máme ve všem úplně jasno. Měli bychom se tedy připravit na to, že brzy začneme sklízet, co jsme zaseli.

Milé děti. Dnes si konečně řekneme, jak dopadla pohádka o paní účetní a státní správě.

Kdo si nepamatuje začátek příběhu, může si ho znovu přečíst tady.

Vzdělanost je krásný termín a každý bude souhlasit, že se jedná o vznešený cíl. Otázka je, zda si každý z nás představuje pod pojmem vzdělanost totéž.

Dnes vám přinášíme zamyšlení nad tím, jak to udělat, aby se nám všem lépe žilo. Cílem Dialektiky je totiž přesně tohle - přispět k lepšímu životu občanů České republiky.

Zní to možná moc obecně, ale věřte, že za tímhle jednoduchým prohlášením je spousta přemýšlení a práce.

Pojďme si tedy myšlenku a cíl Dialektiky zkusit vysvětlit trochu do hloubky. Možná, že po přečtení tohoto článku vám začne dávat lepší smysl to, o co se tady snažíme.

Milé děti. Dnes vám řeknu takový poučný příběh. Snad se vám bude líbit.

Byla jednou jedna paní účetní. Poctivě se učila, pracovala, děti vychovávala, zákony dodržovala, autoritám se nevzpírala. Když udělala v práci nebo v životě nějakou chybu, stát jí za ní dal za uši, ona poděkovala a jelo se dál. Až jednoho dne…

Dlouho, předlouho nám politici slibují, že nám už konečně představí tu pravou důchodovou reformu. To, co nám ale pokaždé po dlouhém čekání ukáží, je vždycky hořkým zklamáním.

Umělá inteligence je oheň novověku. Převratný vynález, skvělý sluha, ale moc špatný pán. Pokud ji nepochopíme a nenaučíme se ji využít ku svému prospěchu, pokud ji budeme přijímat jako tajemné božstvo - čistou vírou namísto rozumu, asi se o ni ošklivě popálíme.

Až budou příští volby, půjdu volit toho, kdo slíbí, že se v ničem nebude vrtat. Zní to možná zpátečnicky. Aťsi. Já ale dobře vím, proč to říkám.

Co je management? Management je vlastně úplně obyčejné řízení.

Jelikož celá lidská společnost je založená na spolupráci více jednotlivců, řízení má své důležité místo v každé činnosti a v každé spolupracující skupině - od nejmenší jednotky, kterou může být třeba malá rodina, přes malé podniky, až po vládu státu, nebo dokonce vládu větších, než národních celků.

Zdaňme více firmy a ty nejbohatší, nabízí Jurečka zdroje nových příjmů (…) I tak si ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) představuje varianty stabilizace státního rozpočtu. (…) „Firmy říkají, že chápou, když jim zvedneme daň na dva tři roky,“ řekl ministr. [1]

Prezident Petr Pavel se rozhodl podepsat vládní návrh na nižší růst penzí. Zároveň si ale přeje, aby zákon posoudil Ústavní soud. Pokud se na něj neobrátí opoziční ANO, udělal by to sám [1].

Tak jsme dnes zaslechli, při vší té hromadě práce, která se sama neudělá, že někdo demonstroval na Václaváku. A že někdo se snažil sundat ukrajinskou vlajku z Národního muzea. A že se tam někdo popral. A někdo někomu poničil auto. A koukáme se s vámi na video, kde tzv. „muž v hnědé kukle“ řekne něco policistům a ti pak jdou strkat do lidí, kteří se, jak se zdá, do té doby s nikým aktivně nepostrkují. Co si o tom myslíme?

Musí se najít nějaká rovnováha mezi právem opozice použít tento krajní nástroj a právem většiny prosadit svou vůli v souladu s výsledkem parlamentních voleb… [1]

Nehodí se nám programové prohlášení do krámu? Tak si ho přepíšeme, ne? To tedy zírám…