Hlava XXIII - dokončení...

Milé děti. Dnes si konečně povíme, jak dopadla pohádka o paní účetní, co se rozhodla přetahovat s královskými úředníky o pravidlech a jejich dodržování.

Předcházející díly pohádky si můžete osvěžit zde, zde a zde.

Posledně jsme naši paní účetní opustili ve chvíli, kdy dostala dopis od paní doktorky z úřadu veřejného ochránce práv o tom, že přece jen asi nebylo všechno tak, jak mělo být, a že když má někdo tu prima datovou schránku, tak by mu měli královští úředníci psát do ní a nenutit chudáka pana poštmistra běhat deštěm a blátem s papírovým dopisem. A že si na to paní doktorka ještě posvítí.

Chvíli to trvalo, ale nakonec ta milá paní doktorka dostala odpověď od nové party, která se stará o to, aby naše budoucnost byla čím dál víc šup šup cink digitální (to znamená rychlá, přesná, jednoduchá a zábavná, kdybyste to nevěděli). Tahle parta si říká Digitální a informační agentura a aktuálně vymýšlí třeba to, jak na to, abychom nemuseli nosit v kapse občanský průkaz jako kartičku, když přece skoro všichni máme pořád u sebe telefon, co se může vybít nebo porouchat.

A děcka z digitální agentury napsala paní doktorce, že oni o tom vědí, že se přístupové údaje posílají datovou schránkou, to jo, ale když ony ty počítače nejsou zase tak chytré, jak se říká, a lidi, co je obsluhují, tak ti už vůbec ne. Takže když někdo do počítače naťuká, že chce, aby paní účetní viděla do jeho bezva datové schránky, tak - světe div se - někdy klepne na jiné písmenko, nebo něco naťuká do jiného okýnka, než ten prevít počítač očekává, a pak se to celé šup šup cink digitálně pokazí. Počítač z toho, co mu tam onen nešťastník naklofal, celičký ztumpachovatí a nedokáže ve svých tlustých knihách, kde má sepsané všechny datové schránky všech lidiček, najít tu pravou, která patří zrovinka téhle paní účetní. Nebo někomu jinému. A pak nezbývá, než prohnat perka panu poštmistrovi.

Ach jo. Na koho se pak zlobit?

Nu nevadí, paní účetní se tedy aspoň dozvěděla, v čem je zakopaný pes. Můžou si za to lidi sami, že nemají v hlavě drátky a světýlka a číslíčka, jako je tam mají ty chytré a blýskavé počítače, co se nám víc a víc budou starat o všecko, abychom žili chytřeji, pohodlněji a bezpečněji, ať už se nám to líbí, nebo ne.

Ale protože je paní účetní od maminky vychovaná, že když s něčím není spokojená, tak nemá jen brblat a stěžovat si, ale má se zamyslet a navrhnout, jak by to bylo lépe, tak si na chvilku sedla a pořádně si o tom popřemýšlela. A pak napsala klukům a holkám do Digitální a informační agentury psaní, ve kterém jim navrhla tohle:

Ahoj kluci a holky v Digitální a informační agentuře,

ondy jsem si skrze pana doktora veřejného ochránce postěžovala, že mi přišlo papírové psaní místo zprávy do mé datovky. Chápu vaše vysvětlení, co se pokazilo, a proč se to stalo. Tak aby se to příště podobně nekazilo i ostatním, co kdybyste tomu počítači trošku domluvili, aby se do něj nemuselo klofat jméno a adresa, ale aby se do něj mohlo napsat rovnou číslo datové schránky toho člověka, kterého chci do své datovky pustit?

Díky, že nad tím zapřemýšlíte a mějte se

Tak a to je konec pohádky. Možná, že parta z Digitální agentury svému počítači skutečně domluví, možná, že ne. To už je na nich. Paní účetní je aspoň spokojená, že si dala tu práci a nenechala problém, který viděla, jenom tak být, aby si ho řešil někdo jiný. Místo toho si povídala s lidmi, o kterých si myslela, že ho můžou vyřešit, a snažila se jim i poradit, jak na to.

A to byste, milé děti, měly v životě dělat i vy. Nebrblat, nestěžovat si, nenadávat, ale hledat a nabízet řešení toho, co se vyřešit dá.

Tak papa a nezapomeňte si každy večer pěkně vyčistit zoubky, ať se vám nekazí a nebolí vás.